V přírodě jsou dravci do poloviny června mezi rybáři hájeni, aby se stačili vytřít. Statistiky říkají, že do zdravé dospělosti doroste jedno procento štik. Při zájmu zarybnit naše vody volí rybáři umělý výtěr a následnou péči. Výsledky jsou násobně lepší než v přírodě. Nebýt umělého výtěru, nebyla by Česká republika rybářskou velmocí. Jednoduše by nebylo co chytat.

 

Naše organizace se velmi usilovně věnuje umělému výtěru ryb, mezi kterými dominuje štika. Ta také sezonu výtěrů zahajuje. Jak složité a náročné je zajistit další pokolení, to ukázal poslední čas. Štika se nejdříve musí odlovit z velkého rybníku. Pak je nutné zajistit podmínky, ve kterých vydrží několik dnů i týdny k samotnému výtěru. 

Na výtěr štiky se musí čekat. Nejvíce záleží na teplotě vzduchu a vody. Nikoliv na tom, je-li neděle nebo státní svátek. Když přijde čas štičího výtěru, musí být vše připravené tak, aby se vyloučila jakákoliv chyba. Hospodář Martin Zimandl si musel v den D přivstat. S přípravami začal v hluboké noci. Bylo třeba vše nachystat, umýt, očistit, propláchnout. Štičí jikry nesnesou špatnou vodu ani rozdíly teplot nebo byť jen trochu špinavé nádoby. 

 

Mlíčí a jikry

 

U ryb je k oplození jiker třeba mlíčí. Proto je nutné mít štiky obou pohlaví. Roztřídit generační matky na ty, které mají blíže k výtěru a ty, které ještě počkají. Štiky, které jdou na řadu, se vyberou do větších kádí, ze kterých se přenesou do menších. Z těch se pak dostanou na stůl k výtěru. Na pokryté matraci jsou vytřeny do připravených, tedy naprosto čistých nádob. 

Odtud se vytřené štiky vrátí do velké kádě a později do rybníka. Jikry se stěhují do zpracovny ryb, která při výtěru slouží k jejich finální přípravě pro oplození a další vývoj. Zde se k jikrám přidává mlíčí a pak se v nádobě hodinu nemohou zastavit. Je nutné s nádobami v rukou stále točit dokola a při tom měnit vodu, která nemůže být z řadu. Bere se pouze voda z van, ve kterých se ryby chovají po výlovu i při výtěru. Jikry se namočené v nádobách zároveň plní vodou a zvětší svůj objem. Jejich život začíná.

Po více než hodinové přípravě se stěhují do důkladně propraných skleněných nádob, které vypadají jako velké lahve. V nich se voda neustále mění, proudí, jikry jsou stále v pohybu. Pak se neustále hlídá teplota vody i vzduchu, aby jikry přežily a mohly se kulit. 

Samotný výtěr trval dlouho, přes deset hodin. V našich sádkách se vystřídalo kolem dvaceti členek a členů. Úkoly jsou rozdělené, každý ví, co má dělat. A přibližně za týden se akce opakuje, protože přijdou na řadu i další matky, které jsou právě připravené klást jikry. K tomu bude třeba připravit i mlíčáky.

Štika je krásná ryba. Je i krutá, protože je pořád hladová. Je připravena ulovit rybu, která si nedává pozor. Rybáře při jejich chytání přivádí k euforii, protože svoji kořist loví spontánně. Když rybář uloví mírovou štiku, kterou si ponechá, určitě si neuvědomí, že její cesta vodou začala před lety třeba na našich sádkách. Může si však být jistý, že výtěr a odchov ryb je hodně náročná disciplína. 

 

Magdalénka byla také na řadě

 

Magdalénka, to je největší štika, která byla na výtěru. Měří skoro metr a jiker měla jako tři menší štiky dohromady. Byla uměle vytřena a vrací se do vod, kde bude zase lovit a spokojeně žít. Jak je možné, že má své jméno? Je to zásluha Šimona Zimandla, který chodí do mateřské školy. A také je se starším bratrem Patrikem u každé rybářské práce na sádkách v Trocnovské ulici i mimo ně. Jezdí na výlovy sbírat ryby kolem vody, pomáhají, jak mohou.